Co je sladkým symbolem Wimbledonu?

Na Wimbledonu se nehrává jen tenis. Hráči si nejen vyměňují míčky, ale i zvyky, tradice a především - sladkost. Každý rok, od konce 19. století, je jedna věc neoddělitelná od tohoto turnaje: ostružiny. Nejde o náhodný výběr, nejde o marketingový trik. Je to hluboká tradice, která se udržela skrz války, změny v kultuře i vývoj stravování. A přesto je stále stejná: čerstvé ostružiny s kremózou.

Proč právě ostružiny?

V 19. století byly ostružiny v Anglii oblíbenou sezónní sladostí. V červenci, kdy se koná Wimbledon, jsou právě na vrcholu sladkosti a čerstvosti. Nebylo potřeba je dovezt z dálky, nebylo třeba je uchovávat v chladničkách - rostly přímo v okolí londýnských zahrad. Lidé je jeli jako přirozenou část léta. Tenisový klub v Wimbledonu si to všiml a začal je nabízet hráčům jako odměnu za náročné zápasy.

Nebylo to jen o chuti. Bylo to o rituálu. Hráči, kteří po hodinách běhání a výměnách míčů přišli do zákoutí, našli místo, kde mohli zpomalit. Ostružiny s kremózou byly jen jednoduchým, ale silným způsobem, jak říct: „Těžká práce, ale děláš to dobře.“

Co se přesně podává?

Nikdo nezavádí složité recepty. Nejsou tam žádné kuličky z čokolády, nejsou tam šlehačky s vanilkou nebo sladké výrobky s umělými příchutěmi. Je to prosté: čerstvé ostružiny - obvykle odrůda Autumn Bliss nebo Polka - a domácí kremóza. Kremóza není šlehačka, kterou koupíte v obchodě. Je to lehce zvářená směs z těstovin, mléka a másla, která má jemnou, krémovou texturu. Je to jako klasická anglická clotted cream, ale mírnější.

Podává se to v malých porcích - obvykle 100-150 gramů ostružin s 20-30 gramy kremózy. Není to jídlo na sytost. Je to příloha, která slouží k obnově energie, ale také k rituálu. Hráči si je často berou mezi sety, někteří je jedí hned po zápase, jiní je pouze zvednou k nosu, aby se vdechli jejich čerstvý vůně.

Skutečné číslo: kolik jich se sní?

Každý rok se na Wimbledonu sní přes 27 000 porcí ostružin s kremózou. To je přes 10 tun čerstvých ostružin. Všechny pocházejí z britských pěstitelů - hlavně z hrabství Kent a Surrey. Turnaj má dohodu s místními zemědělci, kteří dodávají plody, které jsou sklizeny ráno, ještě před západem slunce, aby byly v nejlepším stavu k večeru.

Na centrálním hřišti, Centre Court, je vždy připraveno více než 1 000 porcí denně. Pokud hraje Rafael Nadal nebo Iga Świątek, může být počet o něco vyšší - lidé mají radost, když vidí, jak se hráči uvolní a vychutnávají tu jednoduchou sladkost.

Proč to nezměnili?

Bylo mnoho pokusů. V 80. letech se někdo snažil zavést čokoládové plody. V 90. letech se navrhovaly jahody. V roce 2020, během pandemie, kdy nebyli fanoušci na tribunách, se zvažovalo přidání jogurtu nebo medu. Ale každý návrh byl odmítnut. Proč?

Protože Wimbledon není jen turnaj. Je to rituál. A rituály se nemění, jen se udržují. Ostružiny s kremózou jsou jako hudební tón, který zní v pozadí každého zápasu. Nevidíte je na televizních přenosech, ale když se kamera přiblíží na hráče, který si zvedne lžíci, víte - tohle je Wimbledon.

Největší hráči v historii to věděli. Rod Laver, Martina Navrátilová, Roger Federer - všichni jeli ostružiny. Federer řekl jednou: „Když jsem měl třetí set, až jsem zaslechl ten zvuk - když se kremóza dotýká lžíce - věděl jsem, že jsem doma.“

Co když nejíte ostružiny?

Nejsou to jen pro hráče. Fanoušci je mohou koupit i na tribunách. Každá porce stojí 2,50 liber - cca 75 korun. Není to levné, ale je to jedna z mála věcí, které můžete koupit na turnaji, která se nezměnila za 100 let. Někteří lidé si je přinášejí z domova - jako památku. Jiní je kupují jako součást zkušenosti.

Nejsou to jen sladkosti. Jsou to malé kousky historie. Když jíte ostružiny na Wimbledonu, jíte to samé, co jeli hráči v roce 1902. A to je silnější než jakýkoli reklamní slogan.

Je to jen pro hráče?

Ne. Ostružiny jsou pro všechny. Když se podíváte na tribuny, uvidíte staré páry, kteří si je dělí na lžíci. Děti, které se smějí, když jim kremóza spadne na oblečení. Rodiny, které si přinesou plasty a sedí na trávě, aby si vychutnaly sladkost, kterou nekupují v obchodě.

Wimbledon je jediný velký turnaj, kde se neprodávají horké dogy, nejsou tam limonády s příchutí koláče a nejsou tam energetické nápoje. Je tu jen tenis, slunce, tráva - a ostružiny. To je jeho síla. To, co ho odlišuje.

Co se stane, když se ostružiny nezdaří?

V roce 2022 byla sezóna chladná a deštivá. Ostružiny nebyly tak sladké, jak by měly. Turnaj se rozhodl, že je nebudou podávat. Ale pak se objevila vlna protestů. Fanoušci psali dopisy. Hráči se ptali, proč je nevidí. Nakonec se rozhodli: i když nejsou dokonalé, podají je. Protože nejde o chuť. Jde o symbol.

Symbol, který říká: „Necháme věci být, jak jsou.“

Proč je to důležité?

V dnešním světě, kde všechno běží rychle, kde se mění trendy každý týden, Wimbledon stojí jako ostrov klidu. Ostružiny s kremózou nejsou jen jídlo. Jsou to malé věci, které se nezměnily. A to je vzácné.

Když se podíváte na turnaje jako Roland Garros nebo US Open, vidíte různé jídla, různé barvy, různé značky. Wimbledon zůstává bílý. A jeho sladký symbol je černý, čerstvý a plný vůně léta.

Neexistuje žádný jiný sportovní turnaj, kde byste mohli sníst věc, která byla stejná před 120 lety. A to je právě to, co dělá Wimbledon jedinečným.