Mínění jídla: Co skutečně ovlivňuje tvůj vztah k jídlu

Naše mínění jídla, osobní přístup k jídlu, který vzniká z zkušeností, kultury a emocí je důležitější než jakákoliv dieta. Není to jen o tom, co jíme, ale o tom, proč to jíme – a jak se na to cítíme. Je to kombinace starých návyků, stresu, emocí a dokonce i toho, jak nás učili děti, že „nemůžeš jít spát hladový“ nebo „zelenina je pro zdraví“ – i když ti to nechutná. Toto mínění se může změnit, ale jen když pochopíš, co ho vlastně tvoří.

Často si myslíme, že problém je v tuku nebo cukru, ale skutečně to bývá něco jiného. nechuť k jídlu, přechodná nebo trvalá ztráta apetitu, která může být způsobena stresem, únavou nebo léky se neobjeví z ničeho nic. Stejně tak večeře, poslední jídlo dne, které může buď pomoci spát, nebo rušit spánek není jen otázkou kalorií – je to otázka času, typu potravy a toho, jak si s ní dáváš prostor. A trávení, fyzický proces, který se děje v těle po jídle a ovlivňuje energii, náladu a spánek – to se nesprávně považuje za něco, co se „řeší“ léky. Ve skutečnosti to začíná tím, jak jíš, ne co jíš.

Tyto věci se neřeší tím, že se vydáš na novou dietu. Řeší se tím, že se podíváš na své zvyky – kdy jíš, proč jíš, jak se cítíš poté. Někdo jí večer proto, že je unavený. Někdo se vyhýbá jídlu, protože ho někdy nutili dojíst. Někdo se cítí špatně po jídle, protože ho žvýká rychle, jako by měl čas. Tyto věci nejsou v žádném receptu. Ale najdeš je ve svém životě. A právě o tom jsou články níže – o tom, jak se přirozeně vrátit ke zdravému vztahu k jídlu, bez přehnaných pravidel, bez pocitu viny a bez toho, abys musel být „dokonalý“.